Zákaz
V době, kdy náš Junior ještě nebyl na světě nebo třeba ještě ani u manželky v bříšku, ale už jsme s drahou polovičkou o naší společné budoucnosti v podobě maminky, tatínka a hodného miminka diskutovali jsme často používali větu, že tohle svému dítěti prostě nedovolíme a nebo že takovými rodiči se prostě nestaneme. Ani jeden z nás si v tu dobu neuvědomoval, že věta Člověk míní, dítě mění je bohužel v některých případech až neuvěřitelně pravdivá.
Vždycky, když jsme byli na nákupu v samoobsluze a viděli jsme maminku, jak krmí svého ještě nechodícího potomka rohlíkem, tak jsme si v hlavě říkali něco o strašně špatném rodiči a ujišťovali jsme se vzájemně, že tohle nikdy nedovolíme. Kdyby jsme tenkrát věděli... To, že náš Junior už při každém nákupu dostane rohlík preventivně do ruky, aby nebrečel, netahal manželku za vlasy či nedělal jiné krásné dětské vylomeniny, se nám už teď zdá jako ten nejmenší problém.
Říkali jsme si třeba, že naše dítě nikdy nebude jíst mimo jídelní sedačku. Jo ono to jde. Když máte hodného prcka, který zrovna objevil, že mléko není jediným jídlem na světě a tak ho zajímají všechny nové a rozmanité chutě, tak to jde. Jenže když se Váš mimísek změní v nepříjemné stále brečící stvoření, kterému navíc rostou zuby, tak na nějakou jídelní židličku rychle zapomenete a jste rádi, že ten Váš pacholek sní aspoň něco a je Vám vlastně úplně jedno kde. Samozřejmě se snažíte, aby dnů, kdy ho se lžičkou naháníte po bytě bylo co nejméně, ale bohužel se ne všechno vždy daří.
A tak se vlastně v hlavě snažíte vymyslet, kam až se dá ta Vaše bariéra, kam až jste ochotni zajít posunout. Pomalu se z těch zákazových rodičů tedy dostáváme do pozice těch, kteří pro své miminko udělají vše, co mu na očích vidí, ale i tak se prostě snažíme vždycky nastavit mantinel, přes který prostě vlak nejede. Zatím si myslím, že nám to celkem jde. Samozřejmě občas nějakou tu chybu jako každý uděláme, ale myslím, že se z ní zatím dokážeme poučit a zařídit aby se příště neopakovala.
Já jako ten, který chodí do práce si to teď, když jsem doma na neschopence čím dál tím víc uvědomuji. Nejdůležitější prostě je aby ten Váš smíšek byl opravdu co nevíc smíšek a aby měl radost ze života. Protože když tu radost nebude mít on, tak jí samozřejmě nemůžete mít ani vy. Takže já doufám, že ten náš Junior tu radost mít bude i nadále a že nám na oplátku po těch našich hlavách nebude skákat tak moc.