Záchod
Každé dítě je jiné. Každé dítě je jiné. Každé dítě je jiné.
Tohle je pro mnoho lidí životní krédo a já myslím, že bych si ho možná měl nechat vytetovat. Říkal jsem si to už několikrát, ale stejně jsou občas dny, kdy na to zapomenu. Zapomenu na to, že některé děti prostě začnou mluvit třeba i o rok dříve než jiní. Nebo třeba chodit. Některé dítě už třeba v roce a půl běhá po bytě a některému to prostě trvá déle. Věcí, které se prostě děti učí v čase, který neovlivníte jsou prostě desítky, možná i stovky.
Jednou z těch věcí je, pro nás stále zapovězený a ubližující, záchod. Jasně, je to třeba vysvětlit. Samozřejmě nemáme žádný záchod, který by měl nějaké ostré hrany a mohl tomu našemu lumpovi ubližovat, ale on prostě má takový "blok", že když si sedne jak na záchod nebo na nočník, tak ho prostě tlačí. Samozřejmě to tak být nemůže, protože má koupené takové to vypolstrované sedátko a to prostě netlačí. Je to prostě jen jeho tvrdohlavost, že si tam prostě nesedne a radši stále i v jeho víc jak 2 a půl letech použije plenu.
Přitom když byl malý, tak se mu nočník strašně líbil. Občas si na něj sednul, sám si tleskal, když se do něj vyčůral, ale to bylo jen chvilku ze začátku a pak už nic. Neříkám, že mě to stresuje. Neříkám, že jsem nervozní a že chci, aby ze dne na den zahodil pleny. Vím, že každé dítě funguje jinak a že má každé svůj čas, ale zároveň neříkám, že už bych nebyl šťastný, kdyby se tak stalo. Je prostě teď v tom období, kdy si prostě nemůže vybrat. Na jednu stranu si nechce sednout na záchod, na druhé straně mu ale šíleně vadí, když se ho manželka snaží převléct do nové a čisté pleny. Na jednu stranu odmítá kakat jinak než do pleny a na druhou mu prostě v té pokaděné pleně šíleně vadí být a potřebuje ihned umejt. Neví prostě co si vybrat.
Pořád je to samozřejmě náš slaďoun. Tak jasně, je mnoho chvil, kdy se chová tak trošku nepříjemně. Má díky tomu i dvě krásné přezdívky Satan a Nacista. Chcete si s ním prostě hrát, podáváte mu dinosaury a on Vás ještě seřve, že tohle je ten špatný dinosaur, že toho nechce a že tam radši nemáte vůbec sedět. Nebo hraje známá písnička, tak mu začnete zpívat a doufáte, že se k Vám přidá o on Vám dá ruku před pusu a řekne: "Neříkej !" Nebo si z Vás vyloženě dělá srandu, když řekne manželce, že ji miluje, tak se ho samozřejmě zeptáte jestli i Vás a on řekne, že ne. Tatínka ne....
Strašně rád poslouchám ti jeho "slovíčka", která dokáže vymyslet a pustit z pusy. Už jsem si dávno zvykl na afilonta (slon), dupdupa (ježek) nebo kokonádu (čokoládu), ale nejvíc se mě teď líbí čůrády a kakády (čůrání a kakání).... no oni teda ty čůrády znějí trochu jako čůrá**, ale on samozřejmě neví, že je to ošklivé slovo, které se neříká. Protože kdybychom mu řekli, že to je něco ošklivého, tak si myslím, že by to začal používat ještě víc. Dneska mě třeba hodil bluetooth v autě na místo, odkud už ho nevytáhnu, pokud se nerozhodnu celou palubní desku rozebrat a jenom mě na to, proč to udělal suše řekl: "Máš smůlu." Miláček....
Tahle to vypadá, že máme největší pacholka pod sluncem, ale jsou to samozřejmě jen střípky dnů. Většinou je naopak skvělý a já jsem šíleně rád, že ho máme. Je to můj miláček. A já Vím, že i když si ze mně dělá srandu, že já jeho ne, tak je to naopak...