Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční stromeček

17. 12. 2017

Vánoční stromeček. Nádherný symbol sváteční atmosféry, který spojuje rodinu jako nic jiného. U nás v rodině je manželka ta, která má vánoce radši a záleží jí více na tom, aby jsme je trávili tak, jak máme.U našich doma vždy "frčel" umělý stromeček. Měli jsme ho přes dvacet let. Přežil dokonce i jednu nehodu s prskavkou a tak byl ještě donedávna součástí naší rodiny i když byl na jedné straně trochu víc černý. Nejsem přece rasista, abych černé vyhazoval.

Od té doby, co trávím vánoce s manželkou jsme však jak my, tak naši vyměnili umělý stromeček za živý. Manželka prostě prosadila svou a já jí musím dát za pravdu. Živý stromeček je krásnější než umělý a dokonce opravdu i líp voní. Přežívám tedy už poněkolikáté to martyrium, když přivezeme stromeček domů a musíme ho upravit tak, aby na něj šel pověsit řetěz a ozdoby. 

Tentokrát jsme to ale už opravdu přehnali. Tenhle rok máme místo klasického smrčku korejskou jedli. Když nám bylo řečeno, že můžeme mít stromek, který neopadává, tak byla naše volba jasná. Manželka je totiž jeden z těch lidí, který by mohl mít doma stromeček celoročně a zásadně ho vyhazuje až ve chvíli, kdy na něm už nedrží skoro žádné ozdoby a devadesát procent jehličí je už stejně na zemi. Vůbec nám ale nedošlo, že dva metry třicet je výška, která je pro náš panelákový byt trošku nad limit. Než jsem stromek donesl k domu, narval ho dovnitř, zjistil, že ani do výtahu se nevejde, natož do bytu či na balkon, tak jsem měl docela slušnou blokaci zad, která se mě doteď ještě úplně nepustila. Problém číslo dva přišel dnes. Následující týden máme poměrně dost nabitý a tak jsme se rozhodli, že stromek ozdobíme již dnes. Už samotný transport stromku z balkonu bylo něco a když pak manželka zkrátila stromek o půl metru, aby se dostal na přijatelnou velikost do panelákových obýváků a já uviděl poprvé tloušťku jeho kmenu, tak mě pomalu mohli omývat vodou.

Po zralé úvaze jsem vzal do ruky nůž a kladívko, ubezpečil manželku, že historka s probodnutou rukou z prvních vánoc se nebude opakovat a jal jsem se ztenčit kmen stromku do podoby, kterou narveme do našeho stojánku. Po několik desítkách minut sekání, funění, odpočívání a vypouštění sprosťáren to vypadalo, že máme hotovo. Kmen se vešel, trochu jsem ho pro jistotu ještě "dopižlal" a zvedli jsme stromeček k nebesům. Bohužel stejně rychle, jako jsme ho zvedli, tak se i poroučel zpátky dolů. Náš komunistický veteránský stojánek tu váhu nevydržel a ohýbal se do tvaru, kdy bohužel není možné, aby strom zůstal stát ve vzpřímené poloze. Následovalo několik dalších nepovedených pokusů a měl docházeli síly. 

Naštěstí mě ale nedocházeli nápady. Poslal jsem manželku pro provaz. Když stromek neudrží stojánek, tak je třeba si trochu pomoci silným provazem, kterým jsem chtěl stromek přivázat k topení a k oknu. Už jsem si v hlavě připravoval lodní uzel, kterým stromeček přivážu a v tom momentu náš stojánek ukončil svou už tak dost chatrnou činnost a odešel do nebe. Zlomila se mu jedna z jeho tří noh a mě se chtělo plakat. Zavolali jsme tedy mámě, že si potřebujeme půjčit její stojánek. Máma totiž už několikátý rok bude stavět jen malý stromeček a tak stojánek nepotřebuje. Já už jsem ale zároveň neměl dost nejen fyzických, ale i psychických sil. Došlo mi totiž, že máma má úplně stejný komunistický stojánek, který jsme teď zničili. A tak rozhodla spásná myšlenka. Stromek se zkrátil o dalších šedesát centimetrů. Ten "mini stromek" využije moje máma a nám ten její stojánek ten náš metr dvacet vysoký ale zato bohatý stromek už určitě udrží. Stejně se už musíme pomalu připravovat na příští rok, kdy budeme mít kvůli juniorovi jen malinkatý stromeček, tak proč s tím nezačít už teď ne?