Slaměný vdovec
Slaměný vdovec. Nemluvím o filmu s Marylin Monroe z roku 1955, ale o opravdovém slaměném vdovci. O okamžiku, kdy muž ztratí poslední zbytky disciplíny a ponoří se do chaosu. Odjezd manželky společně s naším Juniorem byl dlouze plánován a pro mě to znamenalo pět dní, ve kterých má Pán tvorstva dokázat, že bez ženské se klidně obejde. Nakoupí si, uvaří, uklidí, vše zvládne jak má a navíc u toho dokáže uspořádat party, vypít tunu chlastu, přežírat se od rána do večera a navíc ukáže všem, že všechno udělá na 100 % a že mu vlastně ani nikdo neschází.
Takhle to ale samozřejmě nefunguje. Nějakou dobu jsem v životě žil sám a myslím si, že jsem se o sebe dokázal docela dobře postarat, ale ve věku zapomínajícího otce čím dál tím víc oceňuji řád, který mi soužití s něžnější polovičkou poskytuje. Manželka nelenila a naplnila před svým odjezdem ledničku až po okraj, takže mě zbývalo jediné a to najít si na internetu nejbližší pekárnu a koupit si aspoň ten čerstvý chleba, samozřejmě ale nakrájený, aby s ním nebylo moc práce. S přáním toho, abych radši nic nevařil, protože má svou kuchyň ráda mě zásobila na tři dny výborným obědem a doporučila, ať si ve čtvrtek dojdu do kantýny na oběd. Samozřejmě jsem poslechl. Ještě teď mě hřeje teplo pracně ohřátých párků v mikrovlnce. Poklízení jsem ještě úplně nezapomněl, takže tam svou úlohu alespoň trochu splním a snad se mi zase nerozpadne mop na dvě části jako minule. Snad zvládnu i zabalit všechny věci, které mám a snad v pořádku dorazím pro svá dvě sluníčka, když už je zítra ten pátek třináctého.
Největším problémem se ale ukázala věc, kterou jsem nečekal. Samozřejmě jsem si ten "týden samoty" perfektně užil a to hlavně díky tomu, že mě už pár hodin po jejich odjezdu skolila "chřipka jako kráva". Mužské tělo není na tuto smrtelnou nemoc stavěno a když k Vám dorazí dva nejhorší příznaky rýma a kašel, tak máte o zábavu postaráno. Určitě jsem měl i hodně vysokou horečku, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl schopen ani po hodině usilovného hledání najít teploměr, byť tu určitě někde je, tak Vám to nedokážu říct stoprocentně. Každopádně jsem jako zázrakem přežil. Už se u mě projeví jen dozvuky fyzické nemohoucnosti, jinak už jsem celkem v pořádku. Zítra si ještě pro jistotu uvařím nějaký ten čaj a poobědvám bagetu z automatu a pak už hurá za těma dvěma miláčky. Protože,ať se mi to špatně přiznává, tak mě moc chybí a těším se až je uvidím... Doufám, že se jim budu líbit. Mám tři kila dole, takže snad jo.