Prvních 14 dní
Je za námi prvních 14 dní nového roku. Pro většinu lidí je to období, kdy pomalu začínají porušovat první ze svých novoročních předsevzetí. Já jsem si letos radši žádné nedával. Samozřejmě bych je neporušoval, to nedělám, ale prostě mě letos žádná nenapadla. Jen jsem si řekl, že se pokusím o to, aby tenhle rok byl lepší než ten minulý.
U nás se toho s novým rokem zatím moc nezměnilo. Junior byl na půlroční prohlídce a pro nás s manželkou to byla opět možnost vsadit se o čokoládu o to, kolik zase za poslední měsíc přibral. Junior ale překonal všechna naše největší očekávání, doktorka ho dokonce musela zvážit dvakrát, až potom moje drahá polovička musela uznat, že se opravdu jeho váha v půl roce nezadržitelně blíží k deseti kilům. 9600 g. To některé děti nemají ani v roce. No snad bude opravdu vysoký po rodičích, protože to by jinak složitě vyběhával.
Společně s prohlídkou dostal Junior i další očkování. Opět vzal ono mučení se svou pověstnou grácií a opět brečela manželka víc než on. Doma se ale potom z Juniora stalo dítě, které neznáme. Jestli za to může očkování nebo týdenní pobyt na Jihu, kde ho má vždy někdo v ruce a Junior si na to pak zvykne a když přijedeme domů, tak chce jen chovat, to nevíme. Z našeho milého hodného miminka, které si dokáže vždy a všude samo hrát se stal protiva, kterého nic nezajímá a který u ničeho nevydrží.
No teda abych se opravil, nezajímá ho a nevydrží u ničeho tradičního. Najednou začalo Juniora bavit mlácení do počítače, do stolu, do bubínku, do skříně, no prostě všude. Mačkat tlačítka trouby, otevřít ji a bouchat do ní zevnitř? Nejlepší věc na světě. Sledovat u dveří balkonu půl hodiny, jak jezdí auta či studovat manželčiny bradavky po kojení? Takovou zábavou si Junior začal krátit čas. Naštěstí už si teď opět pomalu začíná zase i klasicky hrát, tak snad to byla a bude jen chvilková záležitost.
Musí ho pochválit za to, jak zvládá příkrmy. Stále to do něj padá rychlostí blesku, akorát při tom vždy manželce rukama asistuje, ale to je samozřejmě úplně normální a manželka si s tím pomocí letadýlka už taky ví rady. Co jsem ale nečekal je to, jak mu všechno chutná. Čekal jsem, že třeba takovou samotnou bramborovou kaši bude plivat, ale on se u každého nového jídla napoprvé jen jednou ušklíbne, jako kdyby říkal: "To my zkoušíš dávat zase nějakou novinku?" To je jediné co udělá a pak vše poctivě putuje do bříška. A to dokonce i u brokolice. Zatím jediný problém nastal s květákem. Ten sice taky putoval do bříška, ale ta noc stála za to. Od té doby jsme květák minimálně na měsíc vynechali a uvidíme, kdy a jestli vůbec se k němu vrátíme.
Poslední událostí poslední doby byly prezidentské volby. Manželku jsem opět nedonutil aby šla se mnou, ale vzhledem k výsledkům prvního kola slíbila, že za 14 dní už opravdu ke svým prvním volbám v životě půjde. Stejně jako já nechce už na hradě dalších pět let stejného prezidenta, tak proto musí taky něco udělat. Už je k tomu nejvyšší čas. Příště se o tom určitě zmíním. Snad k tomu budu mít dobrý důvod. Musím končit, Junior mě teď tahá za vlasy, je čas si jít hrát.