Podzim s Jabbou
Už je to tady zase. Je podzim. Respektive on už je podle kalendáře skoro měsíc, ale zatím to tak nevypadalo. Užívali jsme si krásného babího léta, ale bylo jasné, že to musí jednou skončit a jakmile se začal kalendář přibližovat více Listopadu než Říjnu, tak se to také stalo.
Sluníčko sice ještě chvilkami probleskne mezi mraky, ale je tu už opravdu podzim. Včera při procházce jsem si uvědomil, že listí už je opravdu všude na zemi a na stromech už není nic. Na jednu stranu je všude krásně a barevně a Junior se mohl smíchy potrhat, když jsme na něj kopali listí a nebo vyhazovali lístečky do vzduchu, ale tomu už dlouho tak nebude a všude začne ta hnusná zima, která bude čím dál tím víc zalézat pod mikiny, svetry, pak bundy a nakonec kabáty, šály a rukavice.
Vždycky jsem měl povahu melancholika. Vždycky pro mě podzim znamenal šedivé období, kdy nálada nebyla zrovna dobrá a ta šeď všude okolo mi navozovala smutnou náladu. S tímhle malým smíškem je tomu, ale naštěstí jinak. Už minulý rok jsem si celkem užil a tenhle si myslím, že bude už úplně v pohodě, protože to neustálé běhání a hlídání Juniora je občas tak trochu na hlavu, ale i tak je to super.
Akorát se už začínám těšit až ten malý prcek začne taky trošku víc rozumět. Na jednu stranu si o něm myslíme, že je geniální, když mu řekneme aby něco vyhodil do koše a on jde nebo když vidí špinavý stůl a sám od sebe si vezme ubrousek a začne ho uklízet, ale pak mu jen řeknete, ať prostě na tu věc nesahá a nedává jí do pusy a z Alberta Einsteina je najednou Otík ze střediskové vesničky a dělá přesný opak toho, co mu říkáte. Ale to jsou prost děti, jak říká moje drahá polovička. Byli jsme takový všichni, naše děti takové jsou a jejich děti takové budou.
Pořád jsem si říkal, co mi ta dětská řeč připomíná a vzpomněl jsem si na Star Wars a na Jabbu.... Nechci teď ty naše malé a krásné ratolesti nějak urazit ale opravdu tak často zní... Zvláštní je, že i tak jim ty naše drahé polovičky rozumí a i já se musím občas přistihnout u toho, že na mě Junior něco zažvatlá a já přesně vím co chce. Snad si budeme rozumět i pak, až on bude rozumět nám a my jemu :-D