Moje malá Šička
Na světě existují různé druhy žen. Některé vaří, perou a žehlí, některé zase umějí spálit dokonce kafe a žehlička je pro ně sprosté slovo. Každá z nich se ale po narození dítěte přemění do role matky a tak se musí chtě nechtě činnosti důležité pro život naučit.
Moje drahá polovička patří do kategorie žen, které se v kuchyni otáčejí jako Jamie Oliver ve své restauraci a tak jsou pro ni některé činnosti jednodušeji stravitelné. Nechci ji tady moc vychvalovat, ale jídla od ní jsou prostě výborná, knedlíky dělá skoro vždy domácí, peče jako cukrářka a i ostatní práce důležité pro život zvládá s lehkostí sobě vlastní. Dokonce je takovým nadšencem, že když se u nás něco tapetuje, šroubuje či vrtá, tak je to většinou její práce. Za prvé se jí nechce na mě čekat až přijdu z práce a někdy tyhle práce bohužel ovládá i lépe než já.
Není tedy divu, že se po narození Juniora převtělila do role matky úžasnou rychlostí. Dokonce ji napadlo, že by Junior nemusel jíst samé blafy, že mu radši bude vařit sama a s chutí se do toho pustila. Nejenom, že se do toho pustila, ale dokonce u toho i vydržela a tak si Junior pochutnává na dobrůtkách, které má s láskou připravené k jeho obědům a svačinkám. To vše už ode mně jistě víte.
Na manželce se mi líbí, že většinou ji tyhle nápady napadnou tak jakoby v rychlosti a stejně tak rychle jako ji napadnou, tak stejně tak rychle je dokáže realizovat. Posledním jejím nápadem bylo, že by mohla Juniorovi začít šít. Během týdne sehnala stroj, nakoupila na internetu tunu látek a došla do galanterie pro různé knoflíčky, jehly či nitě a vybavila se lépe než se to vidí v některých salónech. Ve čtvrtek ji navíc dorazil už i stroj a tak se extrémně těšila až přijdu domů z práce. Nenechala mi pořádně ani vypít kafe a ihned mi strčila Juniora do rukou a zasedla ke stroji. Samozřejmě si den předtím připravila všemožné šablony na trička, kalhoty a jiné další oděvy, aby toho měl Junior co nejvíce.
Jak říkám. Zasedla tedy ke stroji a vzala do ruky návod. Napřed se rozbrečela, že tohle v životě nepochopí a nic mu neušije, ale po chvíli sebrala všechny síly a začala se se strojem pomalu seznamovat. Pak ale přišel první velký problém. Jak nasadit spodní niť. Já do té doby ani nevěděl, že nějaký termín jako spodní niť vůbec existuje a manželka na to nemohla přijít. Následovalo plno sprostých slov, které tady nebudu publikovat, několik videohovorů na jižní část naší republiky a několik rychlých výměn stavu totální euforie a totálního smutku a pláče, že není pořádná matka, když ani neumí dát pořádně nit do stroje.
Teď už je sobota a tak jsme se dostali do jiné fáze. Junior mi opět hned ráno putoval do náruče a manželka zasedla ke stroji. Já si z ní dělal srandu, že si určitě za chvilku koupí brýle, nasadí si je na nos a bude se přes něj snažit koukat, ale když jsem viděl ten pohled, který na mě hodila, tak jsem radši přestal. Každopádně se s tím ale popasovala tak, jak jsem čekal. Po hodině už na stole ležela čepička, nákrčník a tepláčky. Manželka tvrdí, že kvalita ještě není nějaká výborná a bude se muset hodně zlepšit, ale mě to vše přijde úplně v pohodě a Junior si taky nestěžoval.
Každopádně jsem zvědav, kdy ji budu muset zrušit přístup k bankovnímu účtu. Tímhle tempem je schopná už příští týden hlásit, že ji dochází látky a objednat je. Za chvilku by objednávala další skříň, aby měla kam výtvory dávat, pak bych dělal z jednoho pokoje šatnu a nakonec by nám nestačilo ani to naše 4+1 ve kterém bydlíme. Budu se muset začít víc koukat, co se kolem mě děje...