Léto
Léto. Jasně, rozumím. Je už konec srpna a tak je to, že mluvím teprve teď o létě možná trochu divné, ale to, že jsme v kalendáři už pěkný kus za polovinou znamená taky to, že si můžeme pomalu, ale jistě shrnout prázdninový čas a zhodnotit, jaké jsme měli prázdniny. Jo jasně, mluvit skoro ve dvaatřiceti o prázdninách je trošku zavádějící, ale tak dovolené jsou vlastně nejčastěji v období prázdnin, takže to tak trochu prázdniny jsou.
Tenhle rok jsme se rozhodli, že budeme trávit většinu času na chalupě u Mělníka. Teda my... Moje manželka a můj syn, já jsem se k nim připojil v době mojí dovolené. Jak už jsem říkal minulý rok, tak tahle chalupa má tu výhodu, že se tu často schází hodně lidí. Tentokrát jsme v jednu chvíli mohli napočítat dokonce do jednadvaceti. Tolik nás tam v jednu chvíli bylo. Dokonce z těch jednadvaceti lidí bylo i s Juniorem celkem devět dětí, takže se Junior mohl krásně zapojit do všech věcí, které se okolo něj děli. No a že se zapojil. Cítil se jako v sedmém nebi. Všichni si s ním chtěli hrát, chtěli ho nosit a byl středem zájmu.
Dokonce tam s námi byli ještě i dva psy. Jedním z nich byla čivava od tchýně Eyla. Při návratu domů jsme se rozhodli, že si ji vezmeme k nám domů, aby Junior neměl tak strašný přechod mezi dvaceti lidmi okolo a prázdným bytem, když já jsem v práci a on je doma jen s manželkou. I Eyle se to moc líbilo. Líbilo se ji to do okamžiku, kdy zjistila, že ji má Junior jako hračku. Jako živou hračku. Občas ji trochu zmáčkne nebo zatahá a hrozně se mu líbí, že píská. Jsou mu jen 2 roky, takže mu tak úplně nevysvětlíte, že píská proto, že ji to bolí a ne proto, že by se ji to líbilo. Má jí ale hrozně rád a ona jeho taky. Asi si budeme muset zařídit střídavou péči a více si ji k nám půjčovat.
Junior mě stále víc a víc překvapuje při komunikaci. Nedávnou jsem ho měl na chvilku na starosti, jelikož šla manželka na poštu a povídali jsme si. "No a jak jsi se měl Tádíku, dobrý to bylo?" "Jo, dobrý" "A byli jste s maminkou venku?" "Jo.... a venku a na písku" "A s kým jste tam byli? S Kubíkem?" "Jo.... a s Kubíkem a s Badym." "Aha a štěkal Bady?" "Jo jo... Bady haf haf a .... a Eylinka taky haf haf." No prostě je s ním sranda. Za chvilku už začne skládat celé věty. Dokonce už se mnou dokáže i víc být sám a tak jsme teď spolu byli poprvé sami venku. Myslím to tak, že jsem ho nikde nehlídal, ale šli jsme venčit Eylu. Říkal jsem si, že to bude jen na chvilku, takže jsem si s sebou ani nebral telefon, ale to jsem se spletl. Juniorovi se venku evidentně líbilo..... Chtěl jsem ho ještě zlákat na klouzačku, ale nechtělo se mu, zato mě tahal do lesa. Říkal jsem mu, že musíme už domů, že musíme za maminkou ale Junior říká: " Ne ne. Maminka ne. Maminka doma, my do lesa." Nakonec jsem ho teda přemluvil, že za maminkou musíme. Dokonce se rozběhl tak, že jsem měl co dělat, abych ho stihl. Nakonec ale zastavil před domem, rozhodil ručičkama a říká: " Už nemůžu." No nesnědli byste ho? Každý den přináší další a další překvapení a krásné věci a já se nemůžu těch dalších věcí dočkat....
Uvídíme, jaké krásné novinky přinese podzim