Leden
Člověk se ani pořádně nepodívá okolo sebe a už je zase další měsíc pryč. Ještě nedávno byl silvestr a báli jsme se, jestli s Juniorem nebudeme muset na pohotovost, kvůli nemoci a už je tady konec Ledna.
Vždycky si do nového roku dávám předsevzetí, která mi chvilku či delší chvilku vydrží, ale většinou to není moc dlouho. Tentokrát jsem se na to vykašlal, abych si nemusel v hlavě odpovídat na to, co vše jsem chtěl udělat a neudělal. Jediná věc z toho všeho byla i tak jasná.
Když jsem si po vánocích stoupl na váhu a ta ukázala o šest kilo více než před svátky, tak jsem si říkal, že asi budu muset začít něco dělat. Když jsem pak ještě o pár hodin později ležel na gauči bez trička, Junior se na mě podíval, ukázal mi na pupík a řekl fuj, tak už to byla poslední kapka a já jsem si začal v hlavě sumírovat redukční plán. Manželka jen suše povídala, že stačí, abych se večer nepřežíral, ale já mám samozřejmě odlišný názor. Rozepsal jsem si, co tedy muset vše dělat. Samozřejmě, že na nic extra nemám čas a tak jsem se rozhodl, že si prostě 2x týdně doma zacvičím, 2x týdně se půjdu proběhnout a zkusím si třeba 1-2x týdně jógu, kterou mi kvůli zádům už hodně lidí doporučovalo.
Samozřejmě jsem si 2x zacvičil, jednou zaběhal a jednou zkusil youtube verzi základů jógy a už nic z toho nedělám ale doufám, že si teď dopřeju nějaký rytmus, ve kterém si na to opravdu udělám prostor, protože se hýbat prostě potřebuju. Celý život jsem něco dělal a cítím, že mám vždy více energii, když si jdu třeba ve 2 stupních ven zaběhat. Snad se k nějakému tomu "pravidelnu" dokopu.
Junior mezitím stihl být necelé dva týdny zdravý a už se opět vrátil do stavu nemocných. Člověk by řekl, že kojené dítě bude mít nějakou imunitu a ono ne. I když stále mléko vyžaduje tak patnáckrát denně, tak i přesto ho opět sklátila rýma a kašel. Maminka o mě a bráchovi vždy říkala, že je nás lepší šatit než živit a já myslím, že Junior bude úplně stejný, jako jsem býval já. Nedělá mu vůbec problém dát si svačinku, chvíli na to oběd a ještě to zapít manželčiným mlékem a je mu skvěle. Samozřejmě je to lepší než kdyby byl vybíravý a nejedl polovinu věcí, které by měl na stole, akorát se občas divím, co je do sebe schopný nacpat. Vždycky si naplní k prasknutí tu svou roztomilou pusinku a já ho zasněně pozoruju, jak to žvýká. Manželka by na to určitě řekla, že je celý tatínek.
Podařilo se nám odstranit období, kdy ho zajímal jen telefon a všemožná videa. Ano, koukal se z 90 % na zvířátka, ale i tak jsme prostě nechtěli, aby tohle byla náplň jeho dnů. I když byl nemocný a nemohl ven kvůli zimě, tak stejně existuje milion věcí, které bychom viděli, že dělá radši než mít v ruce mobil. Naštěstí si opět začal hrát, číst a díky tomu, že byl i chvilku zdravý, tak si stačil užít sníh, který samozřejmě jako každé zvídavé dítě strkal hlavně do pusy. Ona je stejně největší sranda pozorovat ho, jak si čte ty svoje knížečky, ukazuje na zvířátka a napodobuje jejich zvuky. Některé děti čtou třeba lvího krále, ten náš má nejradši encyklopedii svět zvířat a jejich asi devět dílů, které máme doma. Už mu ani nemusíme říkat zvířátka, jenom na ně ukážeme a on hned začne kvokat nebo štěkat. Samozřejmě jsme si nemohli ujít návštěvu zoo a ani já ani manželka jsme nechápali, že jsme tam nikdy do teď nebyli v zimě. Byla to nádhera a já si asi také koupím permanentku, abychom tam mohli třeba desetkrát ročně. Junior tam vždy zajde s manželkou do suvenýrů a vždy si něco vybere, takže tentokrát jsme odcházeli se slonem a s bájou. Takhle říká Junior žirafě.
Je samozřejmě jasné, že nedělá jenom zvuky zvířátek a říká i ostatní věci. Nejčastěji říká babi. Moje drahá polovička mu vždycky odvětí, že ona ještě babi není a že je máma. Já si myslím, že je to proto, že nejčastěji říká ty, co vidí nejméně. Takže vítězí babi, pak říká často tatí, no a jelikož manželku vidí nejvíce, tak mu mamí dělá samozřejmě největší problém. Proč by to říkal že jo. S mamkou se dokáže domluvit na všem tím svým hmm, ne, čít a tak, tak proč by používal nějaké mamí. Pro mě největší sranda sledovat, když mu manželka sundá plenku. Nočník zatím jeho kamarádem není a tak začne vždycky hlásit čí, číííí. No jo, ale on to vždycky nahlásí, když už je čí v kalhotách a ještě z toho má ohromnou srandu.
Máme za sebou už i osmnácti měsíční prohlídku. 83 cm a třináct a čtvrt kilo. To jsou naše míry. Pořádnej kluk to je, žádná kost a kůže. Teď už se jen těšíme na to, až bude jaro. Protože sedět doma nás opravdu nebaví. Na jaře už snad všechny ty rýmičky a kašlíčky budou daleko od nás a mi si snad budeme moct užívat ty společné chvíle venku...