Labužník
A je to tady. Naše miminko udělalo další krok. Další krok, který ho z miminkovské říše zase o kousek více přesouvá do té dětské a odebírá mu zase část z novorozenecké naivity a nevinnosti. Naše miminko už nejí jenom mlíčko.
Dlouho manželka přemýšlela, jestli budeme Juniorovi vařit a nebo kupovat skleničky a nakonec se rozhodla pro vaření. Jako první jsem tedy koupil bio mrkev, manželka ji uvařila, přistříkala trošku svého mléka (proč já ho nemůžu mít v kafi nechápu) a usadila Juniora do klepátka. Samozřejmě jsem měl připravenou kameru a byl jsem připraven natáčet. Manželka mi ještě láskyplně řekla, že když to nenatočím tak mě zabije a mohli jsme začít krmit.
Naše miminko rádo jí. Je to na něm i hodně vidět a tak všichni tipovali, že sní celou porci, možná i s miskou. Junior však překvapil. První porci labužnicky poválel na jazyku, ocucal ji ze všech částí a pak ji vyplivl. Tohle udělal i s druhou, třetí, čtvrtou a my cítili problém. To by ale nebyla manželka aby něco nevymyslela. Vzala mrkev, ještě víc ji naředila s mlékem, ještě víc ji rozmixovala a podala Juniorovi na degustaci. Ten opět poválel jídlo na jazyku, zjistil, že má mnohem lepší chuť a poslal ho dolů do bříška. Nedalo to ani moc práce a během dalších pár lžiček se změnil z nesmělého ochutnávače na zkušený příkrmový stroj. Napadalo to do něj, jako Němci do krytu. Mrkev, dýně, cuketa či brambora? Všechno úplně stejně. Jsem zvědavý, jak dopadne příští týden brokolice.
Když se zamyslím, tak si říkám, že jsme tyhle vánoce stejně prožili skvěle. Já si odpočinul, manželka byla ráda, že jsme odjeli na jih a Junior měl největší radost z balícího papíru, který se naštěstí nesnažil sníst. Akorát je teď po týdnu mimo domov zase pěkně rozmazlený. Na jihu je to samá tetička, babička a tak. Junior jde tím pádem stále z ruky do ruky a pak mu doma moje a maminčina náruč tak nějak nestačí. To je ale nevýhoda dvou domovů, které máme. Naštěstí už to vypadá, že se zase přepnul do domácího módu a že už to bude zase naše hodné miminko.
Zároveň nám začal nový rok. Doufám, že bude lepší než ten minulý. Jsem optimista. Ta osmička na konci se mi pocitově líbí a doufám, že se tentokrát nebudu mýlit. Přeju si to. A přeju to i Vám všem...