Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kakání

30. 10. 2017

 

 

Pokud jste se při přečtení nadpisu dnešního příspěvku zhrozili, nebojte se. Nejsem žádná alternativní maminka, která by na nějakém "baby" serveru prezentovala fotky hovínek svého miminka s otázkou, jestli je barva či konzistence normální. Jsem jen věcí zaujatý rodič, který se dokáže od srdce zasmát. 

Junior je pro nás darem z nebes. Možná proto jsou všechny věci, které se ho týkají sledovány manželčiným profesionálním drobnohledem, který se ještě po tom, co se stala matkou zněkolikanásobil. Není to taková ta maminka, co by musela mít vždycky pravdu, to ne. Ale občas to tak prostě vychází, že ona tu pravdu vždycky má a já bohužel ne. Společně se ale snažíme vše naplánovat a tak nás občas překvapí, když něco nejde tak, jak jsme si usmysleli a jak bychom to chtěli.

Ale to je dítě. Můžete si stokrát plánovat, jak budete dělat to a naopak nedělal tohle, ale dítě si většinou stejně rozhodne samo, kdy a jak se ty věci opravdu dělat budou. Každopádně je v rodičovství plno věcí, které Vás jak mile, tak i bohužel nemile překvapí a tak si musíte stále dávat důkladně pozor. Jednou z těch věcí je určitě kakání. Dost bylo po internetu napsáno vtipných story. I já jich četl hodně. Nechci Vás proto zdržovat, chci se jen rychle podělit o tu svojí.

Že dítěti nenařídíte, kdy kakat, to je jasné i tomu největšímu dětskému analfabetovi. To je jako kdyby Vám někdo řekl: "Hele za 10 minut musíme vyrazit, hoď ještě bobek, ať můžeme ject a ať nikde nestavíme." To byste na něj zůstali koukat, maximálně byste se ho zeptali, jestli není náhodou magor. Tyhle věci si prostě nevybírají kdy přijdou a hlavně si nevybírají jak přijdou.

Náš Junior je zvláštní stvoření. Už jsem si zvykl, že ve většině věcí je zatím celkem napřed a některé věci má prostě zvláštní. Kakání mezi ně bohužel patří taky. To, že je normální, že miminko občas nekaká několik dní jsem se dozvěděl od manželky. Nejnormálnější je to u miminek, která jsou plně kojená. No a mezi ně patří i náš Junior. Mlíčko mu od narození chutná snad nejvíc, co jsem kdy viděl. Takhle nahlas mlaskat jsem ještě nikoho neslyšel a myslím, že ani neuslyším. Manželka vždycky říká, že nečekala, že mě někdy někdo překoná, ale že náš Junior to zvládá s přehledem.

No abych se vrátil zpátky k těm hovínkám. Kojená miminka prostě nekakají i několik dní. No a když některá nekakají několik dní, tak ten náš extrémista to zvládne klidně týden. Bříško jako balón a ven nedostane nic. Manželka ho sice občas trošku "vyrourkuje", ale to mu stejně pomůže jen trochu. No a určitě si dokáže představit, jak to po tom týdnu tak asi může vypadat. Kdybych to měl obrazně pojmenovat, tak řeknu, že se otevřou stavidla a hodně dlouho nejdou zastavit. Ten náš miláček prostě nekaká buď vůbec a nebo extrémně. Za celé ty 4 měsíce se snad dvakrát vykakal normálně. Většinou to odnesou všichni, co jsou okolo. Začíná to plenou, bodýčkem či mikinkou a končí to většinou oblečením manželky, protože Juniorova nejoblíbenější kakací poloha je tzv. na mamince. No a protože, když už se stavidla spustí, tak už se spustí pořádně, tak bohužel skoro vždy nezůstává u jednoho kakání, ale následuje ho brzo druhé či dokonce třetí. Vše, co mají všichni okolo na sobě pak skončí poskvrněno a Junior musí celý pod sprchu nebo pod kohoutek. Je zvláštní, že se mu to dokonce i líbí. No a pak přicházíte domu z práce a už od dveří se line krásná vůně domova a to i přesto, že miminka prý nesmrdí. To by mě zajímalo, kdo to vymyslel. V koupelně se odmočuje lavor plný dětského oblečení a manželka Vám se smíchem od ucha k uchu ukazuje fotky, jak to zase její halenka odnesla.

Jedno ale Juniorovi upřít nejde. Mě, jako svého druhého nejoblíbenějšího člověka na světě, z toho zatím vynechal. Za to si zaslouží ode mě uznání. Nezbývá si jen přát, aby mu to vydrželo do té doby, než se těch plen nadobro zbaví.