Druhých 14 dní
14 dní uteklo jako voda. Bohužel s nimi utekla i naděje na změnu, ale co se dá dělat. Je tu tedy i nový příspěvek. Minule jsem tady chválil Juniora za to, jak se popasoval s příkrmy. Dýně, mrkev, cuketa, brambora... no prostě všechno do něj padá, tak jak má. Jak já rád říkám, putuje to do bříška.
Jelikož už uběhl měsíc od začátku "přikrmování", tak se na pořadu dne objevili i další přísady. Začali jsme přidávat maso. První den mi manželka do práce poslala video, kde Junior prská hovězí za čtyři stovky a já se začal bát, že budeme mít doma vegetariána. Naštěstí to byl ale jen první den a první seznámení s něčím novým. Hned druhý den misku kompletně vyčistil a já jsem si hlasitě odfoukl. Jelikož Junior není žádný troškař, tak mu začala manželka přidávat. Prvním přídavkem byl odpolední rituál s křupkou. Sice na ní doteď kouká jako na nějaké zjevení, ale vždy si s ní dokáže poradit. Sice pořád nemá žádné zuby, ale to mu nebrání v tom, aby jí rozmělnil a poslal ji dolů, do bříška.
Teď přibyl ještě další rituál a to dopolední ovoce. Manželka už má zavařená nějaká jablka. Na ty sice ještě řada nepřišla, ale vyzkoušeli jsme borůvky. Opět jsme se báli nějaké špatné reakce Juniora, ale ten nás odzbrojil. Hned od prvního sousta otvíral pusu dokořán a usmíval se na nás tou svou pusinkou od borůvek. Bylo to tak dobré, že si to ani nechtěl "osahat" a tak borůvky opravdu zůstaly tam, kde mají. Pořád nás v tomhle překvapuje. Vždycky si myslíme, že přijde něco, co mu prostě nebude chutnat, ale je vidět, že opravdu není vybíravý a váží si toho, že mu maminka vaří. Vrcholem tedy bylo, když jsme převařili vodu a šli vyzkoušet jestli ji bude pít. Tam jsem si fakt myslel, že dojde k prvnímu selhání. Dokonce ani manželka ještě nedávno nebyla schopná vypít čistou vodu a tak jsem čekal, že Junior bude po ní. Není. Stačilo pár lžiček a potvrdil, že voda v jeho případě nebude dobrá jenom na koupání, ale taky na pití.
Tenhle týden jsme konečně dokončili kolečko pobíhání na kyčlích. Tentokrát jsme se rozhodli nic neriskovat a rovnou jsme si vybrali, že pojedeme ve středu, abychom chytili "normální" paní doktorku a nečekali jsme na pátek na pana doktora, který s radostí dává i naprosto perfektním dětičkám radši plenu navíc a objednává je na další prohlídky. Samozřejmě došlo k tomu, co jsme čekali. Junior dostal dvě áčka a my se můžeme konečně s návštěvami na kyčlích na dlouhou dobu rozloučit. Samozřejmě jsme se při té příležitosti nezapomněli zastavit na manželčině pracovišti a opět jsme slyšeli, jaký je Junior krásný cvalík a že je celý po tatínkovi. Když se nad tím pozastavím, tak tohle tvrdila i tetička ve čtvrtek a kolegové v práci v pátek, když jsem jim ukazoval Juniora na videu. Pomalu už se budu muset asi začít ptát, jestli nám maminku někde nevyměnili :-)
Zároveň je teď týden, kdy si budu muset Juniora pořádně užít (manželku samozřejmě taky). V pátek odjíždíme na víkend na jih a já tam manželku na týden zanechám. Musím říct, že se mi bude stýskat, ale aspoň si zase vyzkouším jestli tady sám přežiju a budu si jí víc vážit i v dobách, kdy mi říká abych šel vyndat myčku a nebo abych už konečně odložil mobil a věnoval se jim. Snad nenastane doma výbuch a manželka pak nebude mít problém náš byt poznat. Budu se snažit....