Megyho svět

Odcházení bolí. Každý z Vás, kdo někdy někoho blízkého ztratil ví, o čem mluvím. Mám za sebou hodně ztrát v podobě domácích mazlíčků, ale ztráta člověka se mi až do teď naštěstí vyhýbala.

Minulý týden však došla i ke mě a zásahla v ten nejhorší okamžik. Ono když se člověk zamyslí, tak samozřejmě každý takový okamžik je nejhorší, ale určitě víte, jak to myslím. Řídím se heslem, že smrt si nevybírá. Udeří na kohokoliv si ukáže. Je jí jedno jestli je onen člověk mladý či starý, zdravý či nemocný, bohatý či chudý a nebo oblíbený či neoblíbený. Na koho si ukáže, toho dostane. Dříve či později. Tentokrát si ukázala na mého dědu. Dožil se úctyhodných 92 let. I přesto, že se říká, že délka života neustále stoupá, tak já tvrdím, že v tomhle věku tu většina z nás při současném uspěchaném životním stylu nebude. Jestli je to dobře či špatně už nechám na Vašem posouzení. 

Děda svůj život prožil plnohodnotně. A proto se zamýšlím nad tím, jestli si vůbec někdy uvědomujeme, jak cenný je samotný život. Všichni si občas zanadáváme, že si nemůžeme koupit většinu z toho, co bychom chtěli. Podívat se tam, kam bychom chtěli. Dopřát si i jiné radosti života. Ale vždycky si musíme uvědomit, že může být i hůř. Uvědomit si, že jsou tu lidé, pro které jsme důležití. Lidé, kterým budeme scházet. Lidé, kteří nás mají rádi. Lidé, kvůli kterým stojí za to žít a bojovat. 

Nebudu a ani nechci se tady dotýkat témat, jako je sebevražda, eutanázie či jiné jim podobné. Nepřísluší mi to a nebudu si hrát na moralistu. Podělím se s Vámi jen o mé přání, aby jste si každý z Vás užíval život jak se sluší a patří. Nikdy nevíte, kdy přijde Váš poslední den, ale až tomu tak bude věřte, že když se ohlédnete a budete si moct říct, že Váš život za to stál, tak se Vám bude odcházet lépe...