Megyho svět

Jak jste si možná před několika měsíci všimli, tak jsem sem dával informaci, že začínám běhat. Myslel jsem, že to vydržím jako každou věc chvilku a pak s tím praštím, ale vzhledem k tomu, že Vás pořád zásobuji statusy na facebooku, tak je jasné, že se mě to pořád drží ba mě to dokonce čím dál tím víc baví.

Prvotním impulsem pro běhání pro mě bylo zjištění, že mi chybí pohyb. Asi tak 20 let jsem sportoval a tělo si prostě začalo říkat o nějakou zátěž. No a jelikož se tělu nemá odporovat, tak jsem tedy začal běhat.

Za chvilku to bude od tohohle začátku už 7 měsíců a já běhám stejně často, dokonce i více. Se svými směnami se běhu sice nemůžu věnovat tak, jak bych chtěl, ale snažím se si to při krátkém pracovním týdnu vynahrazovat. Mám už pár svých oblíbených tras a navíc jsem nedávnou překonal první mou "hranici" a to 100 km.

Ty první měsíce jsem běhal asi tak 2 x týdně při krátkém týdnu, takže to měsíčně dávalo dohromady asi jen 5 výběhů a tak jsem za 6 měsíců uběhl asi 85 km, ale od nového roku nastal zlom. Snažím se běhat tak často, jak jen to jde a třeba v mrazivém únoru jsem se dostal k 7 výběhům a naběhal jsem okolo 45 km.

Všemi těmi čísly si tady nesnažím nijak zvyšovat ego, jak by se mohlo zdát, ale samozřejmě mě těší, že kilometry narůstají. To pro mě ale není to nejdůležitější. Zjistil jsem, že se pro mě běh začíná stávat takovou životní filosofií. Baví mě vypnout hlavu, soustředit se jen na dýchání, vyběhnou do přírody, vyplavit endorfiny a překonávat sám sebe. Běh se mi stal kamarádem, se kterým můžu relaxovat, stal se třídičem myšlenek, pozitivním doplňkem života.

Za těch 7 měsícům se mi jen 2 x stalo, že jsem nedoběhl započatou trasu. Poprvé to bylo v září v obrovském vedru, kdy jsem podcenil "vražedné" stoupání na trase Bříza - Žilov - Ledce a podruhé včera. Tentokrát to bylo spíše humorné. Rozhodl jsem se najít si další cestu k běhaní a vybral jsem si běh lesem. Počátek trasy jsem již znal a asi pod 3 km "nádherného" běhu v protivětru jsem naběhl na lesní cestu a začal jsem se jí ubírat směrem, kde jsem tušil návrat k domovu. Vzhledem k mému "perfektnímu" smyslu pro orientaci se mě podařilo domov minout asi tak o 2 km a ocitl jsem se na vysoko frekventované rychlostní silnici, která nemá skoro žádné krajnice a zrovna pod kopcem směřujícím k Bříze. Tam by běhal jen blázen. Nechtěl jsem, ale vzdal jsem a dalších 40 min jsem se plahočil pěšky domů. Na tváři jsem měl ale úsměv a právě o tohle mi při běhu jde....

....Fun & Run !