(Ne)Přátelské desetiletí
Možná je to pro někoho z nás neuvěřitelné a možná si budeme klepat na čelo, jak rychle ten čas letí, ale tenhle týden je tomu přesně deset let, co se Rachel a Ross dali naposled dohromady a co lidé na celém světě mohli sledovat finále tohoto seriálu, díky kterému si ženy nechávaly stříhat vlasy jako Rachel, nosily oblečení jako Monika či Phoeby a nebo všichni říkali Joeyho hlášky.
Je krásné se zamyslet nad tím, co všechno tahle šestice přátel za svých deset sezón zažila. Kolikrát se Ross s Rachel dali dohromady a kolikrát se rozešli, kolik dívek sbalil Joey, kolik skvělých písní složila Phoeby, kolik vtipů řekl Chandler a nebo kolik toho dokázala uklidit Monica.
Každý z nás má určitě několik oblíbených epizod, keré dokáže odvyprávět od začátku do konce. Nebo několik oblíbených hlášek, které je schopný odříkat snad i ve spánku a nebo několik okamžiků, které si může přehrávat dokola. Navíc je úžasné i to, že přátelé nejsou seriálem jedné generace. Jejich díly se i 10 let od konce seriálu vysílají snad skoro v každé zemi na světě a stále přibývají další a další diváci tohodle už kultovního seriálu.
Není moc seriálů, které by si dokázali udržet po celou dobu tak vysokou sledovanost i kvalitu. Přátelé však tohle dokázali. Jejich scénáristé se dokázali vžít do kůže obrovskému množství fanoušků a vždy dokázali reagovat na jejich tužby a přání. Všechno tohle navíc umocňuje i to, že to dokázali v době, kdy svět neznal sociální sítě.
Nedokážu si představit, že by se nové díly Přátel vysílaly v této době. Dříve bylo jednodušší schovat všechny ty nečekané okamžiky. Mohlo se v klidu natáčet před živým publikem, protože nikdo nevynesl žádné informace, nikdy nespekuloval na internetu, neutíkaly žádné spoilery, nic. Lidé se prostě museli sejít večer u televize a podívat se, co nového se v seriálu stane.
Tohle vše je v současné době až těžko uvěřitelné. Teď je tak těžké schovat největší zvraty seriálů, že se možná i scénáristům divím, že nějaké seriály vůbec píšou. Na druhou stranu je ale vlastně celkem normální, že vzniká takové množství seriálu. Jen málo z nich dokáže být tak kvalitní, že vydrží několik sezón a dokáže mezi lidmi vytvořit kult.
Tohle Přátelé dokázali. Lidé s nimi prožívali všechny jejich štěstí a zklamání a plakali, když se s nimi museli rozloučit. Tyto lidi jsem nechápal. Pochopil jsem je až když mi teď po několika letech skončil How I Met Your Mother. Jestli je to dobře či špatně, že lidé dokáží takhle přilnout k nějakému televiznímu pořadu nechám už na Vás. Zatím budu čekat jestli za několik let nějakému seriálu podaří, aby ho při jeho finále sledovalo 52 miliónů diváku jako Friends.
PS:
Napadá Vás nějaký jiný seriál, který je tak nadčasový jako Přátelé? Napiště Váš názor do komentářů :-)