Megyho svět

Vždy, když zavřu oči, připustím si na malou chvíli, že jsem na světě sám. Odprostím se od všeho kolem sebe. Nic není barevné, nic není černobílé. Ptáci přestávají zpívat, květiny se už neuklánějí letnímu slunci.

Každodenní shon je u konce. Nevidím lidi, nevidím techniku. Nevidím problémy, nevidím řešení. Všechno se přemění v úplnou černotu. Sluneční paprsky zústávají za  nepropustnou hrází očních víček. Jediné, co napínám, jsou mé uši.

Svět okolo mě skončil. Zavřel svou nebesky pekelnou bránu a nechal mi jen sluch. Jsem slepý, ale emoce cítím silněji než když jsem viděl. Po tváři mi stéká slza a kape na koberec. Vytváří se z ní obrovská louže, která se zvedá ve vlnu, jenž mě celého pohltí. Cítím tu slanost v ústech a přestávám dýchat.

Je klid, ticho a přetrvává vyrovnanost. Otevírám oči a uvědomuji si, že jen dychtivě čekám na chvíli, kdy je budu moct opět zavřít a zažít znovu to, co mě teď naplnilo takovou silou, že dokážu vše. Udělejte to se mnou !          

SIGUR RÓS. ISLAND